S Honzou Peckou o sezóně LOB: Jsme na úrovni, která opravňuje myslet na dobré výsledky i na světových akcích
Honzo, oslovujeme Tě na závěr LOBácké sezóny. Jaká byla a jak bys ji zhodnotil?
Sezóna se podle mě povedla. Odjela se kompletní domácí sezóna a přibylo i „pár“ úspěchů do statistik ze světových závodů, jakými jsou světový pohár, MS, MSJ a MED. Byla ale taky velice organizačně a logisticky náročná.
To věřím. Co vše za organizací reprezentačních akcí stojí?
Všechny mezinárodní akce byly letecky, tedy jen zajišťování letenek na všechny podniky bylo asi 300 mailů a nepočítaně telefonů. Do Bulharska a do Švédska jsme posílali materiál svazovou dodávkou – tedy vyzvednout, naložit, předat řidičům (díky moc klukům, kteří ty cesty odřídili), pak to samé zpět. Doplnit materiál na přípravu lyží, o ubytování a stravování nemluvě. Snažím se o to s ostatními trenéry podělit, ale… A pořád k tomu platí, děláme to po práci jako hobby.
Letos se po delší době zvládla uspořádat všechna naplánovaná domácí mistrovství. Co říkáš na terény? Třeba terény na Božím Daru si závodníci moc pochvalovali (a to navzdory ne úplně ideálním sněhovým podmínkám i počasí) …
Boží Dar – to byl dárek na konec sezóny – zejména nedělní middle měl parametry světových závodů. Mně se taky moc líbil sprint ve Studenci. Závody v Rakousku ovlivnilo počasí, sníh byl zmrzlý, a tudíž se jezdilo rovně, to ale nakonec na MS v Japonsku taky. Harrachov prověřil fyzičku, kopce byly opravdu náročné, ale mapovat se taky muselo.
Jak bys zhodnotil výkony našich nejlepších na těchto akcích?
Domácí závody ukázaly, že členové jednotlivých reprezentací jsou na úrovni, která opravňuje myslet na dobré výsledky i na světových soutěžích. V mužích se začali dravě prosazovat mladíci, kteří to pak ukázali i na MSJ. Závody ale taky ukázaly, že máme málo žen a dívek, a že to bude ještě trochu trvat, než se tato mezera doplní.
Jak bys zhodnotil vystoupení reprezentace na světových pohárech v Bulharsku a ve Švédsku?
V dospělých se ukazuje, že cesta nastavená je a že je potřeba si to odpracovat. Některým se sezóna vydařila více, některým méně, je to prostě sport a záleží na detailech a na spoustě okolností. Klasika v Bulharsku byla extrémní vzhledem ke sněhovým podmínkám, a některým ty lyže prostě nejely, ale zpětně bychom stejně nic jiného nevymysleli. V MS do 23 let zde Terka Pecková brala 6. a 7. místo na sprintu a v middlu a Marek Štěrba dvě 10. místa. Na SP ve Švédsku konečně padla TOP 10, když Anežka Hlaváčová obsadila skvělou devátou příčku v middlu, a dvakrát TOP 15 (Petr Horvát na sprintu a Kryštof Průša na longu byli 12.).
Ve Švédsku v rámci ME dorostu a MS juniorů se vám podařilo přivézt medaile a získat další skvělá umístění….
Ano, v dorostu a juniorech se nám už druhým rokem daří vozit medaile i ze severských terénů a vidíme tedy, že i na ně se umíme připravit (úsměv). David Elleder přidal do své sbírky další dvě stříbrné medaile z MS (štafeta a long). Filip Mairich byl na longu třetí a stříbrný ve štafetě, na bedně ve štafetě s nimi byl Vilém Štrait. Na stupních vítězů se objevila i Pavlína Salabová, která brala 3. místo v middlu. V TOP 6 se ještě umístili David Elleder (4. místo ve sprintu), Jan Peňáz (5. místo ve sprintu) a Lucka Hlaváčová (6. místo v longu.) Štafety byly shodně na 4. místě kromě stříbrných juniorů.
A co říkáš na závěrečné mistrovství světa s pódiovým umístěním ve sprintových štafetách a s mnoha umístěními do TOP 20?
Tak říká se konec dobrý, všechno dobré… samozřejmě spokojenost s velkou bednou – David a Terka jsou hodně mladí a tedy doufám, že na ně ještě nějaký ten výsledek čeká. MS vyšlo skvěle i dalším závodníkům – Marek Štěrba (2×13. místo), Anežka Hlaváčová (2×15. místo), Petr Horvát (15. místo), celkem tedy 5 x TOP 15 a k tomu 11 umístění v TOP 25, to se podle mě počítá.
Sám jsi naznačil a viděli jsme, že se reprezentační tým dost omlazuje. Co na to jako šéftrenér říkáš a co bys mladým nadějným závodníkům doporučil, pokud by se chtěli v LOBu prosadit?
Nástup mladých je skvělý a potřebný – s Vaškem Zakouřilem spolupracujeme už „pár“ let a repre týmy mají společné akce a soustředění. David Elleder byl s dospělými v prosinci ve Finsku. Co je potřeba? Trénovat (úsměv), bez práce to prostě nejde… Tedy běhat orienťáky, jezdit na lyžích i hladké závody, aby byli závodníci konkurenceschopní i po lyžařské stránce. A když občas vezmou i nějakou tu naši radu v potaz, bude to skvělé! Dovolím si jako vždy poděkovat všem našim kamarádům a spolupracovníkům, se kterými to děláme a bez nichž by to nebylo ono!
